| |
Na bicí hraje dle
dochovaných záznamů od tří let. Je absolventem Konzervatoře Jaroslava Ježka.
Působil ve skupinách Motor, LPG, Bio-Graf, Bell, Vltava, -123min, Wanastowi
Vjecy, spolupracoval s Kamilem Střihavkou, Českým Národním Symfonickým
Orchestrem, November 2nd, Michalem Pavlíčkem, Oskarem Petrem, Lubošem
Pospíšilem… Na podzim roku 2008 také uvedl vlastní projekt Drumwave. V roce
2001 mu vyšla učebnice Etudy pro malý buben, v letech 2006 až 2010
následoval čtyřdílný cyklus výukových DVD pro bubeníky „Bicí souprava – proč,
jak a co cvičit“. V současné době ho můžete vidět a slyšet především se
skupinami Vltava a Čechomor.
Takhle nějak vypadá takové to rychlé „curiculum vitae“ pro nějaký profil
apod. Jenže vlastní stránky jsou přece jen trochu osobnější záležitost na
to, abych vše takhle odbyl.
Pokud vás to zajímá, zde je vše znovu a podrobněji:
.::::.
PRAVĚK
Narodil jsem se v říjnu
1973 v Kutné Hoře do rodiny nikterak muzikantské. Ovšem žádný
plastový kyblík, hrnec, ani pokličky v mém okolí nezůstaly bez povšimnutí (viz
snímek ve
Fotoalbu) a rytmické vyjadřování
jsem prostě v životě potřeboval už od tohoto věku. Na
pořad dne přišla otázka, neměl-li bych začít chodit do lidové školy umění.
Ale bicí se v té době v Kutné Hoře nevyučovaly a navíc nezapadaly do
představ rodičů o seriózním hudebním studiu. A tak jsem tedy začal chodit na
hodiny akordeonu.
Ze školy jsem měl ovšem
zapůjčen kufřík tzv. Orffovy soupravy, která obsahovala i dvě bonga a činel
na stojánku. Na tyto nástroje jsem také hrál své první vystoupení jako
bubeník. Bylo to na hodině hudební výchovy, kam mě
učitelka tohoto předmětu ve třetí třídě pozvala, jako zpestření své hodiny u
páťáků.
Vzápětí začaly kontury
skutečného bubenictví nabírat reálnější obrysy: Do LŠU nastoupil učitel
trubky, který měl jako obligátní vyučovací nástroj bicí a začal jsem k němu
chodit. Jako bubenický novic jsem také nastoupil do místní žákovské dechovky.
Židlová souprava už měla za sebou několikaleté
turné a já jsem si konečně vykručel opravdové bubny! Oranžové
bicí Amati jsem měl postaveny v obýváku - a pak v ložnici - podle toho,
kteří sousedé lépe snášeli hluk…
Zde jsem také později absolvoval svůj první konkurz do kapely.
Ta sice jen zkoušela a nikdy nevystoupila, nicméně později jsem se ocitl v
nové skupině a potom v další. To se právě lámaly
režimy...
Svůj paralelní hudební život jsem si odbýval už před tím v tanečních
orchestrech. Byl to pro mě nejen zdroj pravidelného vystupování a relativně
i výdělku, ale hlavně neocenitelné praktické rutiny a zážitků s o generaci
či dvě staršími muzikanty.
Také mě začaly lákat vlastní autorské pokusy. V té době získaly podobu
rockových písniček, realizovaných především s kapelou Bell,
následovaných možností
vyzkoušet si scénickou hudbu i skladbu pro bigband a mnohem později
vše vyústilo v projekty jako Drumwave a mé sólové album. Nic není náhodou a
vše má svůj vývoj...
.::::.
KONZERVATOŘ
Ve druháku na gymnáziu jsem
navštívil profesora Šatavu na pražské konzervatoři s prosbou, zda by se mnou
neskonzultoval možnost studia bicích. Ovšem pan profesor mě zaskočil tím, že
mi dal přehrát jen jedno triviální cvičení a pak už mě hnal ke klavíru.
Domů jsem jel s despektem, že mě přece zajímají bubny a
ne hudební nauka. Až později jsem pochopil, že bez zvládnuté teorie
nikdy nevznikne potřebný nadhled pro praktickou část. Teorii jsem rychle
dohnal na soukromých hodinách a dodnes jsem za tyto nabyté znalosti vděčný.
Nějakou dobu po návštěvě u prof. Šatavy jsem dostal
kontakt na profesora Kympla z Konzervatoře Jaroslava Ježka
a vyrazil jsem za ním na
návštěvu.
K panu Kymplovi jsem na "Ježkárnu"
chodil v letech 1992 až 1997 a byly to hodiny, na které
jsem se vždycky těšil nejenom z hlediska bicích, ale také vtípků a historek,
ke kterým neměl pan Kympl nikdy daleko. Poznal jsem se tam také
s bubeníkem Václavem Zimou, se kterým jsem ve škole nejen sdílel lavici, ale
hlavně jsme prokonzultovali tisíce hodin na téma bicí, bicí, bicí
/mezi tím možná ještě ženy, ženy, ženy/...
Na konzervatoři jsem se také dostal ke klavíru a díky vlídné profesorce
Bakošové jsem k němu „přičichl“ se správnou mírou technické benevolentnosti
a praktického určení... Klavír miluju a díky němu a kytaře se také
můžu hudebně "vymáčknout" při svých občasných autorských záletech.
Období konzervatoře byly vynikající časy. Mohl jsem dělat konečně naplno to,
co jsem vždycky chtěl a navíc ve druhém ročníku přišlo opravdu zásadní
kapelové „lano“.
.::::.
KAPELY
Moje první zkouška s
Vltavou se konala v květnu 1994 a odstartovala mou novou, devět let trvající
etapu. Odehráli jsme během těch let společně hromadu koncertů, natočili
alba, která jsou podle mého názoru vzestupné kvality a zažili jsme něco,
čemu se někdy kýčovitě říkává „dobrá parta“.
Musím ale jmenovat i další důležitá setkání, ke kterým v těch letech došlo.
Především mezi ně patří ta
s Milanem Cimfem a Pavlem Karlíkem, s nimiž jsem měl tu čest účastnit se
jako „nájemný hráč“ mnoha zajímavých projektů. Důležitá pro mě byla i
spolupráce s Michalem Pavlíčkem. Když mě po Kamilově desce kontaktoval v
souvislosti s dalšími projekty, považoval jsem to za opravdovou čest.
A jsou tu další jména, s nimiž jsem během Vltavské
éry spolupracoval: Luboš Pospíšil a jeho kapely Bio-Graf a LPG, Petr
Ostrouchov, Peter Binder, Kamil Střihavka, Lenka Nová, Michal Dvořák, Oskar
Petr…
A také zpěvačka Monika Maxová, pro kterou jsem v roce 1997 zformoval
doprovodnou kapelu. Ve zdech našeho domovského klubu Limonádový Joe
jsem od té doby zažil v
proměňujících se retro programech a sestavách
mnoho zábavných večerů.
Důležité setkání proběhlo v roce 2000 s Robertem Kodymem a P.B.CH. V té době
měla kapela Wanastowi Vjecy třetím rokem koncertní pauzu, ale rozhodli se
připravit nové studiové album Hračky a já jsem od nich dostal nabídku.
Skupina se potom znovu odmlčela, ale když se na jaře 2006 začalo chystat
její oživení a nové album Torpédo, zavolal mi Robert, jestli do toho
půjdu opět s nimi... Tím se spustil „nový život“ Wanastovek, který byl
potvrzen úspěšným turné v roce 2008.
Z kategorie „zásadních“ bylo také setkání s Frantou Černým a Karlem Holasem
při natáčení remixové verze jedné písně Čechomoru. Právě od nich jsem pak
dostal „lano“ v období, kdy se Robert Nebřenský rozhodl rozpustit Vltavu.
Bylo to ale ve chvíli, kdy už jsme si plácli na společné spolupráci s
kapelou -123 minut a já už nechtěl dohodu měnit... S -123min jsem pak zažil
pět let intenzivního hraní, natočili jsme dvě desky, jezdilo se opravdu
hodně a kromě koncertů doma jsme absolvovali zájezdy a koncerty v Polsku,
Slovensku, Holandsku, Velké Británii, Belgii, USA …
S Čechomorem jsem si přesto krásně zahrál v roce 2004 jako host na turné po
Velké Británii a v roce 2008 přišla znovu
nabídka jít k nim do kapely. Od té doby jsme absolvovali
řadu zájezdů nejen u nás, ale také do
Číny a USA, navštívili jsme
Mongolsko, Bosnu, Austrálii, kromě
standardních koncertů hrajeme
také programy s cimbálovkou, se symfonickým orchestrem, z programu s
Ewou Farnou vyšlo na konci roku 2011 DVD... Je to hodně aktivní kapela.
Určitě bych ještě mohl najít pár dalších
důležitých momentů jako třeba
účinkování s Českým Národním Symfonickým Orchestrem, účast na koncertech
Chrise Brubecka a Berry Masona, občasné hostování
v kapelách Jazz Efterräte a November 2nd…
A v roce 2008 také sólový projekt Drumwave.
Informace o něm i ukázky z koncertního DVD
Evening For The Advanced najdete na webových
stránkách
www.drumwave.cz.
O tři roky později jsem zrealizoval pokračování
tohoto projektu v podobě autorského alba 2nd Wave For Sophisticated
Junkies. Oba tituly si mimochodem
můžete objednat v záložce
e-shop.
Velkou novinkou a překvapením se stal návrat
kapely Vltava na pódia začátkem léta 2010 a nové album, které nám
vyšlo v roce následujícím. Věřím, že se podaří vše časově
skloubit s mými dalšími hudebními závazky a že Vltava už hned tak nevyschne.
Aktuální webové stránky Vltavy jsou
www.vltava.at.
.::::.
DIDAKTICKÉ POTŘEBY
Dlouhodobě mě zajímá
systematika výuky bicích. Za ty spousty let jsem nastřádal mnoho
nejrůznějších materiálů a snad i pár poznatků a troufám si říct, že jsem si
vytvořil vlastní názor na to, jak stavět metodiku tohoto nástroje.
Už během studia jsem zahájil výuku bicích na
kutnohorské ZUŠ a udržoval jsem si zde téměř deset let malý okruh žáků, z
nichž někteří později pokračovali na konzervatoři a dnes už i sami vyučují.
Další podobně zajímavou zkušeností byly kurzy bicích nástrojů, které jsem
dva roky vedl pro americké studenty na New York University In Prague.
Koncertní praxe a s ní spojená časová vytíženost mě bohužel časem přinutila
eliminovat tyto pedagogické aktivity. Možná i jako určitou kompenzací svých
„didaktických potřeb“ - jsem se začal zabývat vytvářením výukových materiálů
pro bicí nástroje.
V roce 2001 mi v nakladatelství Muzikus vyšla kniha Etudy pro malý buben.
/Další info
ZDE./
V letech 2006 – 2010 následovala intenzivní práce na sérii výukových DVD
Bicí souprava - proč, jak a co cvičit 1-4.
Další info
ZDE/.
Moje spolupráce s vydavatelstvím Muzikus
začala už v roce 1998, kdy jsem na stránkách jeho časopisu zahájil seriály
Proč jak a co cvičit na bicí nástroje a Bubenický slovník (nikoli) od A do
Z. V nich bych také našel počátek dramaturgie mých pozdějších videoškol.
Začal jsem také testovat nástroje. Během těchto a dalších let jsem jich pro
časopis testoval celou řadu a pokračuji v tom i v současnosti. Ucelený
archiv mých článků z posledních let najdete na
http://www.muzikus.cz/autori/Martin-Vajgl/.
Zmínit bych měl také
příležitostné pořádání seminářů a kurzů, z nichž jistě nejucelenější byla
šňůra workshopů po celé republice, které se konaly na jaře 2010.
O publikacích, metodice i lekcích a workshopech si můžete podrobněji
přečíst v záložce Výukové programy.
.::::.
NÁSTROJE
Od roku 2000 spolupracuji
jako firemní hráč s domácím výrobcem paliček BALBEX.
Od roku 2006 jsem firemním hráčem značek MAPEX a
ANATOLIAN. Spolupracuji také s domácím
distributorem bubnových blan AQUARIAN.
Podrobnější info naleznete v záložce
Nástroje.
.::
Právě teď ::.
|
|